Trochu jinak
Jitčino myšlení používá úplně jiné cestičky a často vede k velice překvapivým závěrům. Aspoň pro mě překvapivým.
Teď na začátku roku přišla s myšlenkou na novoroční předsevzetí. Říkala jsem si, taky ji zachvátila infekce a podlehla všeobecné panice, že potřebuje zhubnout a cvičit. Ale její předsevzetí mířilo úplně jinam. Vybrala si ten nejtěžší možný úkol. Rozhodla se, že se pokusí odpustit všem, co jí kdy ublížili, a že se pokusí nějakým způsobem omluvit a znovu navázat kontakt se všemi, kterým ublížila ona. Pomyslela jsem si, není třeba si klást nízké cíle, a popřála hodně štěstí a sil. Já osobně bych vzdala už před startem. Zrazovat ji? Proč? Může slavně zvítězit a já budu ten, kdo bude čučet na drát. Každý má právo na vítězné bitvy. A konečně i na porážky.
Občas se mi stává, že i trošku závidím. Jitka je velice nesmlouvavá ve svých postojích, buď někoho bere, nebo ne. Neobtěžuje se nějakou diplomacií a přetvářkou, když má ráda, má ráda, když ne, není co řešit. Pochopitelně, že se dostává do konfliktů, ne každý je schopen takové jednání ustát a strávit. Jitka má jasno, jeho problém, přece nebude říkat něco, co necítí. Někdy si hlavně při pracovní komunikaci, kdy dostávám křeč z povinného úsměvu, na ni vzpomenu. Říkám si, jak by bylo fajn a uvolňující při hovoru s některými jedinci využít diagnózu a pěkně na rovinu jim říct, co se bez diagnózy posouvá do sféry nesdělitelného. Ta úleva! Ale co následky, kdyby se podobné jednáni ujalo jako norma?! Radši nemyslet! Diplomaté by se houfně hlásili o podporu v nezaměstnanosti, právníci a psychiatři by měli žně a vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby takové chování způsobilo zánik naší civilizace.
Díky Jitce si taky opakovaně uvědomuji, jak moc jsem bohatá. Mám vlastní domov, manžela, děti, mohu pracovat. Pravda, takhle v pondělí brzo po ránu, když vstávám do tmy, je těžké přesvědčit samu sebe, že je naprosto skvělé a úžasné, že mohu jít do práce, a nemusím se trápit v teple postele. A při úklidu zašpiněného nádobí a přenášení poházených věcí na jejich původní místo mě napadají zrádné myšlenky, že samota nemůže být až tak zlá, protože nemá vlastně kdo dělat nepořádek. Ale to jsou jenom chvilkové stavy slabosti, které rychle pominou.
Je lepší dostávat nebo dávat? Jitka má jasno, raději obdarovává, i za cenu hladovění, když zvolený dárek je nad její momentální možnosti. Však to chvilku vydrží. Peníze zase přijdou. Tohle by pro mě nebylo, jím ráda a z hladu mi bývá špatně, a proto volím jinou taktiku, nebo spíš jiný dárek. Samozřejmě, že svůj podíl si vybírá snížená schopnost hospodaření s penězi, ale v hlavní roli účinkuje Jitčina povaha.
Život je náročný a těžký, i pro nás se zdravým rozumem je někdy velmi obtížné pochopit všechny jeho zatáčky a záludnosti. Oč obtížněji se musí žít s handicapem? A neměli bychom být vlastně vděční za možnost náhledu z jiného břehu? Kde vůbec bereme jistotu, že zrovna naše myšlení a chování je normální a správné?
Jitko, díky.
Libuše Horká
Spoření na důchod? A proč vlastně?
Neustále jsme masírovaní reklamou otevřenou i skrytou o nutnosti spořit na důchod, hlavní argumentací je stále se zvyšující věk dožití. Myslím si, že to s naší dlouhověkostí nebude až tak horké.
Libuše Horká
Život jako tango
Někdy se stane, že se k něčemu zlehka nachomýtnete a ono vás to přitáhne a už nepustí. Z lehkonohého neohrabaného hříběte, které jste si chtěli jen tak nezávazně pohladit, se nečekaně stane pořádný kůň.
Libuše Horká
Pádný argument ve správný čas
Školní prostředí není a nemůže být imunní vůči změnám ve společnosti, vždy mě znovu překvapí, jak dokážou děti přesně vystihnout jednání nás dospělých a až s brutální upřímností nám zrcadlit všechny naše přešlapy, slabosti a lži.
Libuše Horká
Můj příběh se psem
Vážně nevím, jakže to dělám, že přímo přitahuji podivnosti a maléry. Jako třeba zrovna nedávno v sobotu. Hověla jsem si dopoledne sama doma v pyžamu před televizí, když tu najednou zvonek.
Libuše Horká
Předvánoční stres? Co třeba předvánoční pohoda!
Ráda čtu horoskopy v magazínu Ona Dnes. Ne, že bych jim přímo věřila, beru je jako hru, někdy se do mého rozpoložení trefí a jindy jde rána úplně mimo terč. Jak říkám, je to hra na co by, kdyby...
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Novotný je na vyhazov z ODS. Výroky o Slováčkové překročil hranici, řekl Benda
Starosta Řeporyjí Pavel Novotný překročil hranice, které by se překračovat neměly, kritizoval v...
Důchod daleko, ale práci nedostanou. Nezaměstnaných šedesátníků přibývá
Premium Lidé kolem šedesátky při hledání zaměstnání narážejí na zeď. Zaměstnavatelé o ně nestojí, preferují...
Britská učitelka spala s žáky, s jedním otěhotněla. U soudu přiznala „chyby“
O chybách a zničeném snu nyní u soudu v Manchesteru vypráví britská učitelka, kterou policie viní...
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Básník, někdejší sekuriťák a sympatizant opozice. Kdo je podezřelý z útoku na Fica
“Navrhl jsem smrti, abychom si potykali, a ona... se rozplakala“. Tak začíná jedna z básní 71letého...
Máte krev na rukou! Ficova vláda po atentátu ostře útočí na média a opozici
Slovenští vládní politici odsoudili útok na premiéra Roberta Fica. Nejostřejší slova volil Ficův...
Rusko hlásí znovudobytí Robotyne na jihu. Snaží se o postup, uvedl Kyjev
Sledujeme online Ruské ministerstvo obrany hlásí dobytí vesnice Robotyne v jihoukrajinské Záporožské oblasti, kterou...
- Počet článků 37
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 674x
Jsem spoluautorkou knihy Ve stínech za zrcadlem aneb O životě s psychózou, která vyšla v nakladatelství Triton.
Ráda bych pozvala čtenáře k dalšímu čtení na svoje stránky www.libusehorka.cz.